Dům byl až po postavení dodatečně plynofikován, a to v době svítiplynu a velmi nedostatečným způsobem šesti poddimenzovanými ocelovými stoupačkami, ke kterým nakonec přibyla v sedmdesátých letech nová masivní stoupačka, vybudovaná na náklady připojených obyvatel (s jedinou výjimkou - Kremláčkovi...). Současně se celopražsky přešlo na zemní plyn, který má větší výhřevnost, kapacitně tedy došlo k dostatečnému vnitřnímu dimenzování objektu. Bohužel ale toto neplatilo o domovním připojení, které bylo z Evropské velmi nedostatečné, a z důvodů velkého odběru kotle restaurace bylo připojeno druhé vedení z Thákurovy ulice.
Vzhledem k použité technologii rozvodů (šroubové spoje, konopí nasucho) docházelo k naměřeným únikům plynu, a předchozí majitel MČP6 přikročil k polovičatému řešení utěsnění přípravkem Pragotěs (jak jinak v Praze...). Proto v minulosti došlo k vypršení revize a přikročilo se ke kompletní rekonstrukci společných potrubí. Z původních 7 stoupaček vznikly dvě v protilehlých částech schodiště, a plynoměry byly vystěhovány do společných prostor na chodbu do nově vytvořených nik. Nyní zbývá již jen niky opatřit krycími dvířky.
Během rekonstrukce došlo k paradoxnímu stavu, kdy vodorovné ležaté potrubí v suterénu šlo připojit pouze na novější přípojku z Thákurovy, které ale byla plynárnami označena za neperspektivní. Naopak nedostatečná přípojka z Evropské byla do 3 let přislíbena k předělání. Vystavěli jsme tedy masivní propojku mezi oběma přípojkami, a plynárny provedly v rámci přestavby Evropské posílení během 3 měsíců (pro nás bohužel pozdě...). Nyní je všechno přesně podle předpisů.