Z občanského zákoníku a Stanov (původních i nových) je výbor výkonným orgánem společenství. Znamená to, že jeho představitelé (vždy předseda či místopředseda, s dalším členem ve dvojici) mají oprávnění za společenství jednat, uzavírat smlouvy atd., a to buď přímo do výše schválené dříve shromážděním, nebo se o jednotlivé věci právě na shromáždění hlasuje.
Směrem dovnitř vůči členům (jednotlivým vlastníkům) má výbor četné povinnosti a několik pravomocí, které však neobsahují žádný donucovací mechanismus. Jedná se paradox (či záměr?) tvůrců NOZ, aby navenek někdo ručil za splnění úkolu/závazku, ale aby tento úkol nebyl dále přenositelný. Krajním případem může být až paralýza takového společenství.
Další stinnou stránkou je, že ač výbor (= kolektivní těleso) postupuje vůči všem vlastníkům podle stejných zásad, založených na zmiňovaném zákoníku, Stanovách a Domovním řádu, je to v řadě případů vnímáno v osobní rovině jako spor mezi jednotlivci ve velmi emotivní rovině. Tomuto je potřeba předcházet a proto výbor přijímá podněty a stížnosti výhradně v písemné formě. Tím jednak dochází k zaknihování požadavku a jeho vyřešení, ale na druhé straně není možné jej později zkomolit nebo stupňovat.